Na skok v Irsku 

Posted by Jan Vaněk Sunday, February 10, 2008 4:40:00 PM

V lednu jsem byl na skok v Irsku. Nebyla to služební záležitost, takže o CRM tentokrát nepadne ani slovo. Byl jsem navštívit kamaráda, který v Dublinu pracuje a chtěl jsem za těch pár dní poznat co nejvíc, čím Irsko je nebo v minulosti bylo.

V Irsku se jezdí - jak známo - vlevo. Takže každé ráno musíte nejdříve pět minut přemýšlet, kam se vlastně dívat před přecházením ulice a kudy přijede autobus. V Dublinu jezdí doubledeckery podobně jako v Londýně a jejich zastávky tvoří mnohdy jen tyč se znakem dopravního podniku. A než zjistíte, že na řidiče musíte mávnout, aby vůbec zastavil, tak kolem vás nejspíš taky první autobus projede bez povšimnutí. Ale na druhou stranu jsou řidiči autobusů prvními a nejběžnějšímí partnery ke konverzaci.

Irsko v lednu je ještě o mnoho zelenější než letošní leden v Čechách. Už chápu, proč je národní barvou zelená. Teploty kolem 12 stupňů jsou asi v lednu běžné a trávníky tak mají stejnou barvu jako u nás na jaře. Dublinské ulice jsou plné lidí, prodavačů květin a pouličních muzikantů a mě asi nejvíc bavilo chodit sem a tam centrem a pozorovat lidi. Pokud jste už viděli film Once, tak ten začíná právě na Grafton Street, hlavní pěší zóně (na spodním snímku je to ta ulice vpravo) a následnou honičkou končící v nedalekém parku St Stephen's Green. Mimochodem, film se točil před dvěma lety, taky v lednu.

 

Irsko má několik primátů - je prý jedinou zemí, která má ve znaku hudební nástroj (harfu, i když stranově převrácenou, než je logo pivovaru Guiness), má nyní již druhou prezidentku v pořadí za sebou (což je pro nás právě teď docela inspirující) a mimo Irsko žije více Irů, než v samotném Irsku, kde teď žije možná víc různých národností než ve většině jiných evropských zemí. Irsko je barevné - má pestrou historii ovlivněnou vikingy, kelty i angličany, pestré obyvatele i pestré barvy např. na dublinském hradu:

 

K mým největším zážitkům patřily i návštěvy muzeí a pamětihodností. K vidění jsou památky opravdu velmi staré: fascinující Kniha z Kellsu, ručně psaný a zdobený evangeliář z 9. století, části papyrových svitků od Mrtvého moře z 3. století spolu s mnoha dalšími starými knihami v soukromém muzeu Chester Beatty Library a pro mě asi největší zážitek: chodbové hrobky v údolí řeky Boyne. Návštívili jsme konkrétně Newgrange - rekonstruovanou hrobku (či snad kultovní stavbu?) starou 4000 let, tedy ještě o 500 let starší než pyramidy, o 1000 let starší než Stonehenge. Neuvěřitelné dílo neznámého lidu. Dlouhou chodbou proniká slunce do středu mohyly právě o zimním slunovratu. Nikdo dodnes neví, proč a jak takovou stavbu lidé kdysi postavili. Museli to být už tehdy dobří astronomové, inteligentní stavbaři a dobří organizátoři. Protože tenhle "projekt" jim trval jistě desítky let.

Irsko je taky zemí zaslíbenou hudbě a muzikantům. V mnoha hospůdkách podél ulice Temple Bar se hraje tradiční irská hudba (i já jsem měl to štěstí natrefit na příjemné trio kytara, flétna, dudy v podniku zvaném The Gogarty's), ve světě jsou ale určitě nejznámější U2, na jejichž stopy můžete po Dublinu natrefit na každém kroku (bohužel je osobně ale nejspíš nepotkáte).

ORTEX spol s.r.o.
Comments are closed on this post.